Ozonová vrstva ve stratosféře, ve výšce 15 až 35 km, nás ochraňuje před škodlivým ultrafialovým zářením. O úbytku ozonu v Antarktických oblastech slýcháme celkem pravidelně, byť se situace zlepšuje. O nízké koncentraci ozonu v Arktidě jsme neslyšeli od roku 2006. Experti z 19 zemí na základě vyhodnocení pozorování družic NASA Aura a CALIPSO a dat z meteorologických balónů zjistili, že v březnu tohoto roku došlo v Arktidě k mimořádnému poklesu jeho koncentrace asi o třicet procent běžné hodnoty. Způsobilo to chladné období, které přetrvávalo mimořádně asi o 30 dní déle, čímž se spustil komplex chemických reakcí, které poškozují ozonovou vrstvu v důsledku uvolňování chloru z chemikálií, které do ovzduší vypouštíme. Úbytek stratosférického ozonu určitě není potěšující záležitostí a rozhodně bychom mu měli zamezit. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že expozice ultrafialovému záření, před kterou nás ozon chrání, závisí hodně na zeměpisné šířce a stoupá směrem k rovníku. Pod arktickou ozonovou dírou jsme ohroženi stejně, jako třeba ve Středomoří. Obr.NASA.